Mělník je město, které by klidně mohlo mít všechny čtyři druhy dopravy. Na začátku 90. let se opravdu na letišti v Hoříně pořádaly
pokusně vyhlídkové lety na objednání nad městem, ale tento druh podnikání se tehdy neujal. Lodní výletní doprava k nám připlouvá
především po Labi z Německa, dvakrát o prázdniny připluje kolesový parník z Prahy, a někdy sem vyrazí i loď Král Jiří s lázeňskými
hosty z Poděbrad, když si odskočí z pravidelného příměstského pendlování, jak to v některých našich městech bývá. S muzejní železnicí
je to trochu zvláštní, protože pokud budete hledat místa s nějakou pravidelnější, byť i jen sezonní dopravou, musíte se obvykle vypravit
do okrajových částí republiky, jako jsou Volary na Šumavě, známá úzkorozchodka v Jindřichovì Hradci, nebo Česká Kamenice na Děčínsku.
Člověk si tak třeba položí otázku, proč tady kousek od Prahy a kdysi vyhlášeného Kokořínska, se něco takového neujme, ale odpovědí je
hodně. Železniční dobrovolné spolky to vůbec nemají jednoduché, a ikdyž se třeba snaží nějakou trať zachovat, zase jim ji nechce stát
prodat za rozumnou cenu ( www.zmz.cz), anebo vůbec zůstává rozum stát. Mně zůstal stát rozum, když v den oslav ( 14.7.07) se vůbec
nikdo neobtěžoval v přeplněném historickém vlaku vybírat jízdné, ačkoliv jízdenka měla hodnotu až 70 Kč na osobu. Na druhou stranu
mě podivné věci už ani nepřekvapují a zvlášť na železnici. Myslel jsem si kdysi, že se každá myšlenka, která se narodí, musí někde
presentovat, třeba v železničním časopise, aby se ji mohli případně ujmout ti lidé, kteří mají v dané problematice určitý vliv. Odpověď
byla ta, že pokud já sám se postarám o realisaci projektu, rádi o hotovém díle napíšou, ale nějakou fantasii zveřejnit odmítají. Co dodat ?
Jinak vlastní akce probíhala dle možností a sponzorů v takovém klasickém duchu oslav, kde nechyběly různé výstavy, pouťové krámky
a celkově se asi líbila. Přesto jsem si neodpustil poznámku, že tentokrát k jubilujícímu úseku do Dolního Cetna nevidím nikde žádnou
brožuru a dočkal jsem se nepřímo odpovědi, že nejhorší jsou pamětníci, znalci a šťouralové. Holt, úsek trati k Sobotce nás tady
tuším zase až tak nezajímá.
Na závěr mám jednu takovou perličku od sousedů z Drážďan. V nedávné době tam prováděli rekonstrukci místního hlavního nádraží.
V sobotu i v neděli stavba dřímala, avšak, to nebyl důvod, aby mezitím nevydělávala. Cestující, který na svůj vlak čekal delší dobu, se
mohl za malý poplatek projít s průvodcem a ostatními zájemci z řad cestujících po celém staveništi. Trasa vedla i pod střechou haly a
netřeba dodávat, že každý zájemce o tuto akci byl vybaven stavební přilbou. Některé hlasy tvrdí, že by to u nás nikoho nezajímalo,
jiný zase prohlásí, že by se jeho zájem odvíjel podle toho, co by se kde rekonstruovalo a poslední skupina by volila dle ceny vstupného.
Inu, jiný kraj, jiný mrav, jiné nápady. A peněz je třeba všude.
Parní krasavice se po kolejích místní lokálky proháněla služebně ještě v 70. letech
minulého století. Pamětníci vzpomínají, jak díky trati, která mezi Mělníkem a Lhotkou
opisuje jakýsi půlkruh, poznali díky kouři na obzoru a pištění píšťaly, kolem které vsi
vláček zrovna projíždí.
Tento dobový vagonek si svoji vyzáží získal pozornost nejednoho návštěvníka.
V blízkosti nádraží ve Mšeně bylo vystaveno i několik funkčních lokomobil, které
v dřívějších dobách pomáhaly v hospodářství.
Součástí oslav byla i výstava veteránù z řady aut i motocyklů.
Jak už to na těchto akcích bývá, nechybí ani dobové kroje, či lidové kroje, jako na tomto
obrázku. A tak jsme zde mohli zahlédnout vojáky rakouské c.k armády v tradičních
šedých uniformách, ale i dívky ve slušivých kloboučcích ze spolku Furiant.
Tento obrázek ze mšenského nádraží asi nejlépe vypovídá, jakému zájmu se těší
svezení ve vlaku taženému parní lokomotivou.
Příjezd na Mělník parní lokomotivou je zcela jiným zážitkem, než dnešní běžnou dopravou.
Vlak dorazil do stanice, aby se ještě jednou vypravil na téměř hodinovou cestu do Mšena.
A nakonec ještě pohled na pestrobarevnou směsici dobových vagonků.
Nahoru