Úvod
                                                    Povodně 2002, největší v historii.

                                                    Povodně přitahovaly lidstvo od pradávna, mají příčiny svého vzniku, svoji historii, a naši
                                                              předci nám na některých místech u našich řek zachovali vodočty plné rysek a letopočtů, aby
                                                              měli příští generace představu, kam se také někdy vyšplhala hladina jinak poklidné řeky.
                                                              Jarní povodeň z roku 1890 si ještě nedávno udržovala na našem území prim. Tehdy došlo
                                                              k rychlému oteplení podnebí, v jehož důsledku došlo k masivnímu tání a po tehdejší Vltavě
                                                              bez přehradních nádrží a jezů, se vydalo směrem na Prahu množství ledových ker, které dokonce
                                                              pobořily několik pilířů Karlova mostu. I na území okresu Mělník ( od roku 1850) napáchala povodeň
                                                              škody. Jak se dozvídáme z archivní knihy profesora Bohma ,, Okres Mělnický", zanikla naproti Vrbnu
                                                              osada Doničky a Zátvor.
                                                              Povodně prožíváme snad každý rok, ale to, co se dělo v roce 1997 na Moravě, máme ještě mnozí
                                                              díky televizi v živé paměti. Zcela neznámá vesnice Troubky, se díky mnoha smutným záběrům
                                                              stala načas skloňovaným pojmem a vstoupila zvlášť do historie. Kdo by tehdy tušil, co postihne
                                                              za pouhých pět let Čechy, které svoji bezpečnost tolik opíraly o stavbu Vltavské kaskády. A tak
                                                              kolem 13. srpna 2002 letěly bolestné obrázky z jihu Čech a Praha se připravovala na očekávané
                                                              nebezpečí. Sotva si v Praze oddechli, letadla už přinášely záběry od Litoměřic a zdejší kraj dostal
                                                              název Řípské moře, díky množství zaplavené rovinaté zemědělské půdy. Tehdy byl proud Vltavy
                                                              již tak silný, že obrátil tok řeky Labe do hloubky 15 km proti proudu k městu Neratovice, což mělo
                                                              katastrofální vliv pro všechny obce s předponou Kly, Tuhaň a zejména Zálezlice, které dostaly toho
                                                              pověstného televizního černého Petra. Z jedné strany zaplavené Vltavou a z druhé zaplaveny Labem.
                                                              Škody byly obrovské. Ještě dlouho bylo možno například pozorovat od mělnického zámku pyramidu
                                                              suti mezi obcemi Hořín a Vrbno, kam nákladní vozy svážely opuku i trámy ze starých zemědělských
                                                              usedlostí, či obytných domů. Projížděl jsem tehdy topolovou alejí u Kozárovic a trsy trávy, které se
                                                              zachytily na jejich kmenech byly v neuvěřitelné výši, přesto, že nešlo o žádné údolí. Dodnes nám
                                                              výši vodní hladiny připomínají různé cedulky na domech. ( Hořín- cesta ke komoře, starý most- u Brozánek,
                                                              Zálezlice- autobusová čekárna,Mělník-starý most,Hadík..) V Liběchově bohužel vzaly za své asijské
                                                              muzejní sbírky v zámku ( muzeum nebude již zřejmě obnoveno), na Mělníku-Pšovce to byl již opět
                                                              zrekonstruovaný kostel Sv. Vavřince, nebo již chátrající Polabský mlýn. Poslední zmiňované měla na
                                                              svědomí říčka Pšovka, která také pochopitelně obrátila proud a její zaplněné regulační koryto bylo možné
                                                              spatřit ještě za zimním stadionem. Ta především zaplavila podstatnou část čtvrti Pšovka a například
                                                              chemickou továrničku Mefrit. Dnes se všeobecně ví, že tehdy nebyly přehrady na Vltavě vypuštěné
                                                              na patřičnou úroveň, čímž byly poměrně rychle nalněny a tím ztratily nejen účel, ale ještě mohlo hrozit
                                                              i protržení některé z nich. Lze tedy říci, že taková povodeň už nás pravděpodobně nikdy nečeká, ale
                                                              zpětný proud říčky Pšovky, který vzniká i při menších povodních byl signálem k tomu, že je potřeba
                                                              případnou opětovnou situaci při ústí do Labe technicky vyřešit.
                                                                                           
                                                         
                                                              Nejdříve vypadalo vše jako běžná každoroční povodeň. Labe v blízkosti starých lázní
                                                              zaplavuje promenádní a budoucí cyklostezku, avšak nikdy nevystoupí nad tento obrubník.
                                                                                                                             

Další den se hladina neuvěřitelně zvedla a dosáhla neobvyklé výše. Na snímku je jedna
z nejnižších chatek u Labe naproti starým lázním.



Zde je ona chatka při kulminaci Labe.



Hladina se přibližuje ke starému mostu, aby z běžných 250 cm dostoupila 10 metrů.



Zaplavená čtvrť Rybáře.



Kam jen oko dohlédne, všude je velké moře. ( Směr Kralupy nad Vltavou.)



Pšovka  zatápí ve stejnojmenné čtvrti důležitou křižovatku v blízkosti Mountfieldu.
O několik hodin později okrajem křižovatky již neprojdete a čtvrť se stane doslova
a do písmene čtvrtí duchů, kdy ze tmy se jen občas vynoří pramice a nouzové světlo.


Starý most již doslova leží na hladině, ozývají se dunivé rány od vln do železné konstrukce
a na radnici se rozhoduje o jeho odstřelu.



Pohled od zámku.



Jako na Noemově arše si připadají diváci tohoto přírodního divadla.



Pohled z nového mostu na rozbouřenou řeku vypadá impozantně.



Tohle provedla řeka s asfaltem příjezdové cesty od mostu do Brozánek.



Pozůstatek marné bitvy ve Vrbně ve směru k tůním. Odtud přišla zkáza.



Jeden z mnoha zničených domů ( Vrbno)



Pšovka-město duchů. ( stejná křižovatka jako výše uvedená).



Bytovka v Rybářích ( pohled z mostu)



Dnes již téměř nenápadný leckde jen metr široký potůček Pšovka nedaleko ústí do Labe.
Focený úsek je mezi ulicemi Českolipská a Nůšařská.



Zaplavený areál chemické továrny Mefrit.



Pšovka za zimním stadionem v době kulminace.



Krajina mezi Vltavou a plavebním kanálem nese název Mrkvice a bývá zaplavována často,
stejně tak, jako poloostrov Oupor mezi Labem a Vltavou. Není také bez zajímavosti, že
někdy před rokem 1800 byl Oupor rozdělený až na šest ostrovů a jedno rameno Vltavy
se vlévalo do Labe poblíž Obříství. Na obrázku ze srpna 2002 je však vidět, že ten rok
bylo té vody opravdu moc, kam jen oko dohlédlo.

A tak by se dalo pokračovat. Živel lidstvo vždy přitahoval.

Nahoru