Úvod
                                                                        Bitva u Sokolova.

                             Není účelem tohoto webu seznamovat čtenáře s historií našeho města, protože by to byla práce zdlouhavá
       a šlo by o pouhé nošení dříví do lesa. S historií se můžete v kostce seznámit třeba na http://melnik.cz či                                       www.melnik2000.cz/ . Našim městem prošlo zejména od bitvy na Bílé Hoře v roce 1620  několik
                                              armád. Táhli tudy především loupeživí Švédi, ale i Sasové, s nimiž se vraceli protestantší občané města, kteří
                                              museli emigrovat před nenáviděnými katolickými  Habsburky. V době Napoleonských válek na serveru Čech
                                              je pak Mělník zmiňován jako lazaret francouzských i ruských vojáků.
                                              Začátek druhé světové války je pak spojován s nedalekou protektorátní hranicí a obrannou Liběchovskou
                                              příčkou, kterou tvoří dodnes zachovalé objekty lehkého opevnění. Závěr války pak tvoří partyzánské boje
                                              v okolí Řepína a proslulý 9.květen 1945, který vstoupil do dějin města jako nejkrvavější den, kdy bylo město
                                              bombardováno sovětskými letadly, snad z obavy, aby ustupující Němci nepadli do rukou Američanům. Poté
                                              byl Mělník dne 10.května osvobozen polskou a sovětskou armádou. Památník posledního výstřelu války
                                              stojí v Milíně poblíž Příbrami (11. května).
 Mělník má však i svého válečného hrdninu, který položil daleko od vlasti svůj život a významě přispěl
                                              k porážce hitlerovského Německa. Kapitán Otakar Jaroš se sice narodil 1.8.1912 v Lounech, ale už o 9 měsíců
                                              později vyrůstal na Mělníku.V době, kdy se formoval v poduralském Buzuluku pod velením budoucího presidenta
                                              Ludvíka Svobody náš 1. prapor, se setkáváme s Jarošem, jako s instruktorem a velitelem poddůstojnické
                                              školy. V lednu 1943 odjížděl na frontu jako velitel 1. roty 1.československého samostatného polního praporu
                                              a naše jednotka tehdy musela v tvrdých zimních podmínkách absolvovat posledních 350 km do Charkova pěšky.
                                              Po namáhavém pochodu si měla jednotka odpočinout, ale momentální situace na frontě vyžadovala okamžité
                                              zapojení do bojů, aby Charkov nepadl do německých rukou. Strategická úvaha vyžadovala vyslat předsunutou
                                             jednotku za tehdy zamrzlou řeku Mži k obci Sokolovo, která měla zastavit německé tanky. K tomuto těžkému
                                              úkolu se pak dobrovolně přihlásil nadporučík Jaroš se svojí rotou. Rota svůj úkol dne 8. března 1943 zcela splnila,
                                              ale náhlá obleva a praskající led na řece neumožnil nakonec podpořit jeho jednotku sovětskými tanky. Navíc došlo
                                              k přerušení spojení s velením praporu, a tak se již Jaroš nedozvěděl, že díky oblevě může stáhnout svoji rotu po
                                              tajícím ledu zpět přes řeku, neboť ten už německé tanky neudrží. Jeho život pravděpodobně podle některých
                                              svědků ukončila dávka z kulometu jednoho tanku. Tento významný čin 2. světové války byl v roce 1974
                                              filmově zpracován v koprodukci Československa a Sovětského svazu. Kapitána Jaroše ztvárnil Martin Štěpánek
                                              a generála svobodu Ladislav Chudík. ( délka filmu 120 minut.)



Socha kpt. Otakara Jaroše před MKD Mělník.



Člověk mnohdy projde kolem bez povšimnutí. Teprve až díky dokonalé osvětě posledních
let, která nás oslovuje ve formě tisku, jsem si řádně prohlédnul podstavec sochy. Tento
výjev vojína s granátem v ruce mě oslovil, protože připomíná známou scénu, kdy Jaroš
ještě stihne odjistit granát.




                                              Boj v datech : 4.3. rota buduje obranu Sokolova.
                                                                   6.3. dochází k drobným střetům průzkumných hlídek.
                                                                   7.3. neúspěšný pokus 15 průzkumných tanků o průlom obrany u Timčenkova.
                                                                   8.3. ve 14 hodin- průzkumný útok 14 tanků , který se podařilo rychle zastavit.
                                                                                             Tři tanky předstírají na místě pomocí dýmovnic zásah, ostatní odjíždí zpět.
                                                                         v 16 hodin- hlavní útok. Hned první výstřely z dýmajících tanků zasáhnou jedno
                                                                                                             ze dvou protitankových děl (45mm) a těžký kulomet.
                                                                                                             Následuje prudký boj.
                                                                        v 17 hodin- zbytek roty zaujímá kruhovou obranu kolem kostela v Sokolovu,
                                                                                         kde bylo vybudováno velitelské stanoviště.
                                                                        v 19 hodin- Ludvík Svoboda vydává rozkaz ke stažení za řeku.Bohužel již neexistuje
                                                                                          spojení. Vojáci a ranění se vracejí po celou noc, někteří až 9.3.



                                           Ztráty :  86 padlých, 56 raněných, 2 protitankové kanony, 7 protitankových pušek, 5 těžkých kulometů,
                                                        16 lehkých kulometů, 5 minometů.
                                           Ztráty na straně protivníka: 300-400 vojáků, 19 tanků, 4-6 obrněných transportérů ( Hakly)

                                         Datových informací bylo užito ze zpravodaje Mělnická radnice.



V letošním roce uplynulo 65 let ( 8.3.1943) od této významné události. Ve filmu byla
zařazena i scéna, kde vojáci přejí ženám k jejich svátku MDŽ. Ženy ve válce hlavně
pečovaly o zraněné vojáky.



Součástí oslav v Mělníku byl vystavený tank T-34. Pamětník tak zavzpomíná na časy,
kdy byl podobný stroj kulisou Jungmannových sadů. Dnes je tento tank, který byl symbolem
osvobození Mělníka ve vojenském muzeu v Lešanech, kde je mu nakonec možná jen lépe,
než aby byl někde na Mělníku terčem sprejerů.



Když si uvědomíme, jaký dým se valil z výfuků takového uřvaného obra, tak není pěšákům
za tankem a v jeho blízkosti co závidět.



Vystaveno bylo i několik dobových kulometů.



Pojistková elektroskříňka tanku.



Pohled do věže- stanoviště nabíjecí obsluhy.



Stanoviště zaměřovače.



Když ubylo diváků, přišel čas i na tento boční snímek.



A konečně je tu i stanoviště řidiče. Snad každý ví, že pásová vozidla se především ovládají
dvěma pákami. Zablokování levého pásu způsobí, že pravý je v záběru a tank se tedy otáčí
vlevo.

Nahoru